Z jakého jazyka pochází slovo tenis?

Tenis je slovo, které zná každý, kdo kdy držel raketu. Ale kde se vlastně vzalo? Neznamená to v češtině nic, ani v němčině, ani ve francouzštině. A přesto je to slovo, které se šířilo světem jako tenisový míček. Tato slova, která dnes zní tak přirozeně, mají fascinující příběh, který sahá až do středověku.

Původ slova „tenis“ v francouzštině

Slovo „tenis“ pochází z francouzštiny. Konkrétně z výrazu „tenez!“, což znamenalo „držte!“ nebo „přijměte!“.

V 12. a 13. století hráli Francouzi hru, která se podobala dnešnímu tenisu, ale hráli ji v rukou - bez raket, jen dlaněmi. Hráči se křičeli na druhého: „Tenez!“ - jako varování, že hází míček. To bylo přirozené, když se míček házel přes síť, která byla jen provázek napnutý mezi dvěma sloupy. Když jsi hodil, řekl jsi: „Tenez!“ - „Držte!“ - „Přijmi!“

Toto slovo se postupně přizpůsobilo angličtině. V 15. století se v Anglii začala hrát hra, kterou nazývali „tennis“. Angličané si slovo přizpůsobili výslovností, ale zůstalo v podstatě stejné. První písemné zmínky o anglickém „tennis“ pocházejí z roku 1430. V té době už se hrálo na dvorcích králů, včetně krále Henryho VIII., který měl v Hampton Courtu vlastní tenisové hřiště.

Jak se slovo dostalo do češtiny

Čeština si slovo „tenis“ půjčila z angličtiny v 19. století, kdy se tento sport začal šířit po Evropě. Přes Německo a Rakousko se do českých zemí dostal tenis jako zábava pro šlechtu a bohaté měšťany. Slovo „tenis“ se v češtině ujalo bez změny - nebylo překládáno, nebylo českořečeně přizpůsobováno. Zůstalo přesně tak, jak ho slyšeli cizinci.

Na rozdíl od jiných sportů, jako je fotbal (z anglického „football“) nebo basketbal (přeložený do češtiny jako „košíková“), tenis zůstal v původní podobě. Možná proto, že nebylo jasné, jak by se mělo česky říkat - „hříčka s míčkem“? To by nezaznělo tak elegantně. Nebo možná proto, že tenis byl považován za „vysoký“ sport, který si nechával svůj cizí název - podobně jako „ballet“ nebo „coup de grâce“.

Co se stalo s původní francouzskou hrou?

Francouzská hra, která dala vzniknout slovu „tenis“, se nevyvinula do dnešního tenisu. Místo toho se vyvinula do jiné hry - jeu de paume („hra dlaně“). Ta se hrála ještě v 19. století v různých francouzských klášterech a na dvorcích. Dnes je to téměř zapomenutý sport, ale ještě existují několik klubů ve Francii, kde se hraje podle pravidel z 18. století. Je to jako kdybyste viděli, jak se hrála klasická hudba na klavíru z roku 1750 - stejný název, jiný zvuk.

Dnešní tenis, jak ho známe - s raketami, na trávě, na betonu, s výměnami na 6-7 setů - vznikl až v roce 1873 v Anglii. Major Walter Clopton Wingfield vynalezl hru, kterou nazval „Sphairistike“ (z řečtiny: „umění hrát s míčem“). Ale brzy se zjistilo, že to slovo je moc složité. Lidé začali říkat jen „tennis“ - a ten název zůstal.

Proč neexistuje český překlad slova „tenis“?

Čeština má bohaté slovní zásoby, ale ne všechno se překládá. Některá slova se přijímají jako „cizí“ a stávají se vlastními. Třeba „kofe“, „telefon“, „komputer“ - všechna tato slova byla původně cizí, ale dnes je nikdo nepovažuje za cizí. Tenis je stejný případ.

Neexistuje český překlad, protože není potřeba. Slovo „tenis“ je krátké, jednoduché, dobře znějící. Kdybychom ho přeložili, například jako „míčková hra“ nebo „hříčka s raketou“, ztratilo by to svou charakteristiku. V češtině se „tenis“ používá i jako sloveso - „tenisovat“, „tenisový“ - což ukazuje, že se plně asimilovalo.

Kdo to vlastně hrál v minulosti?

Původní francouzská hra byla hrou pro kláštery a dvory. V Anglii se hrála na dvorcích králů. V 19. století se stala sportem pro bohaté. V Čechách se tenis objevil v 80. letech 19. století - první tenisový klub v Praze vznikl v roce 1887. První český tenista, který se proslavil, byl Václav Tereba - hrál v roce 1920 na Olympijských hrách v Antverpách.

Dnes už není tenis sportem jen pro bohaté. V Pilsně, kde žiji, má každý čtvrtek večer na městských dvorcích desítky lidí, kteří si hrají za pár korun. Ale i tak - když někdo řekne „tenis“, všichni ví, o co jde. Bez vysvětlování. Bez překladu.

Co je zvláštního na slově „tenis“?

Zvláštnost slova „tenis“ je v tom, že je to jedno z mála slov, která se přesunula z jazyka do jazyka bez významové změny. V angličtině, francouzštině, němčině, češtině, japonštině - všude znamená to samé: sport s raketou a míčkem.

Nikdy se nezměnilo, ani se nezkrátilo. Vždycky zůstalo „tenis“. To je vzácné. Většina slov se přizpůsobuje - například „ballet“ v angličtině je „balet“, „coup de grâce“ se stává „výsledným úderem“. Ale „tenis“ zůstal „tenis“.

Možná proto, že je to slovo, které zní jako zvuk samotné hry - krátké, prudké, s nádechem rychlosti. Když řeknete „tenis“, slyšíte míček, který se odráží od povrchu. To je jednoduché. To je magie jazyka.

Je slovo „tenis“ jediné, co zůstalo stejné?

Ne. Existují i další slova, která se šířila světem bez změny. Například „sushi“ z japonštiny, „karate“ z okinawského dialektu, „karma“ z sanskrtu. Ale „tenis“ je jedno z mála slov, která vznikla z hry a zůstala v původní podobě - bez překladu, bez významového rozšíření, bez přizpůsobení. Je to slovo, které se nevyvinulo - ale přežilo.

Možná je to proto, že tenis není jen sport. Je to i styl života. Příběh, který se odehrává na dvorcích, v klášterech, v zahradách a na plážích. A slovo „tenis“ je jeho nejstarším svědkem.