Kdy začít děti učit lyžovat? Nejlepší věk a tipy pro první lyže

Nejčastější otázka, kterou slyším od rodičů na lyžařském kurzu v Křtinych, zní: „Kdy je opravdu správný čas, aby moje dítě začalo lyžovat?“ Někteří rodiče chtějí dítě dát na lyže už ve třech letech, jiní čekají až na šestý narozeniny. Pravda je jednoduchá: neexistuje univerzální věk, ale existují jasné znaky, které vám řeknou, kdy je váš dítě připravené.

Nejlepší věk pro první lyže: 3-5 let

Podle výzkumů České lyžařské asociace a zkušeností instruktorů z alpských středisek je ideální věk pro začátek lyžování mezi třemi a pěti lety. Děti v tomto věku mají už dostatečnou rovnováhu, koordinaci a sílu nohou, aby mohly ovládat lyže. Nejde o to, aby lyžovaly jako profesionálky - jde o to, aby se cítily pohodlně na sněhu a měly radost z pohybu.

Malé děti se učí rychle, ale jen pokud je to hra. Pokud je výuka příliš formální, příliš dlouhá nebo příliš náročná, dítě se od lyžování odvrátí navždy. Stačí 30-45 minut denně, třikrát týdně. Příliš dlouhé hodiny na sněhu způsobí unavu, zlost a odpor. Většina dětí ve věku čtyř let už umí stát na jedné noze, skákat, běžet po kameních a otočit se kolem vlastní osy - to jsou základy pro lyžování.

Znaky, že je vaše dítě připravené

Nechte se vést tím, co vaše dítě dělá, ne tím, co jiné děti dělají. Tady je seznam praktických ukazatelů:

• Dítě chodí bez problémů po nevyrovnaném terénu (např. po kameních nebo trávníku).
• Umí poslechnout se jednoduchého příkazu a zadržet se na chvíli (např. „Zůstaň tu, až ti řeknu, abys šel“).
• Má zájem o sníh - chce ležet v něm, házet sněhové koule, běhat po zasněžené zahradě.
• Nebojí se padat a hned se zvedá zpět.
• Už má vlastní lyže nebo si je umí představit jako „nástroj pro letění“.

Nezapomeňte: pokud vaše dítě ve dvou letech říká „chci lyže“, není to znamení, že je připravené. Je to znamení, že vidělo bratra, sestru nebo film a chce to mít taky. Připravenost není o touze - je o fyzické a mentální zralosti.

Co dělat před prvními lyžemi

Než vás čeká první den na lyžařském výcviku, udělejte několik věcí doma:

1. Zkuste dítě zvykat na obuv - některé děti se nesnášejí tuhost lyžařských bot. Pořiďte jim doma boty s pevnou podrážkou a nechte je chodit po domě s nimi. Nechte je v nich hrát, jezdit na kolečkových bruslích nebo běhat po schodech.
2. Učte rovnováhu - stůjte na jedné noze, hrajte „přepravu přes most“ (přes čáru na podlaze), skákejte na jedné noze. Tyto hry zlepšují koordinaci.
3. Představte lyže jako hračku - nakreslete je, přečtěte knížku o lyžařích, sledujte krátké videa na YouTube s dětmi, které lyžují. Nezatěžujte to informacemi - jen vytvořte pozitivní asociaci.

Nezapomeňte na vybavení. Lyže by měly být kratší než výška dítěte - ideálně o 10-15 cm kratší. Boty by měly být pevné, ale ne příliš těsné. Pokud dítě má chladné nohy, není to problém s lyžemi - je to problém se sponami nebo s podložkami. Většina dětí si na lyžařské boty zvykne za dva dny.

První den na lyžařském kurzu

Nejlepší způsob, jak začít, je na malém, plochém a bezpečném kurzu - ne na závodech nebo na základní střediskové sjezdovce. Hledáte místo s:

• Plochým, zasněženým trávníkem nebo malým kopec s mírným sklonem
• Malými skupinami (max. 4 děti na jednoho instruktora)
• Nejvyšší prioritou: hra a radost, ne technika

První hodina by měla vypadat takto:

1. 10 minut - hra na sněhu: sbírání sněhových koulí, běhání, skákání. Dítě se zvykne na povrch.
2. 10 minut - zkušební stání na lyžích: bez pohybu. Dítě stojí na lyžích, instruktor mu pomáhá držet tělo předním středem, ne zády.
3. 15 minut - „lyžování jako klouzání“: dítě sedí na sněhu, instruktor ho jemně strčí dopředu a dítě se „klouže“ s lyžemi. To je první pocit „letu“.
4. 10 minut - zpět do hry. Nikdy neukončujte hodinu tím, že dítě padne nebo se zlobí.

Největší chyba rodičů? Stát na straně a křičet: „Drž se!“ nebo „Nech se nějak!“. Dítě potřebuje prostor, aby se naučilo vlastní tělo ovládat. Instruktor by měl být klidný, vtipný a nechat dítě chybovat. Chyby jsou součástí učení.

Co se děje v hlavě dítěte, když se učí lyžovat

Lyžování není jen o pohybu - je to o důvěře. Dítě se učí věřit svému tělu, věřit, že když se překloňuje dopředu, nespadne. Věřit, že když se zastaví, nebude to znamenat, že se ztratí. To je důležitější než jak se zastaví.

Nejčastější strach dětí je: „Co když se ztratím?“, „Co když to nezvládnu?“, „Co když mě to zraní?“. Instruktor, který ví, co dělá, neříká: „Nech to, to je lehké.“ On říká: „Tak to zkusme. A když to nejde, zkusíme znovu. A když to nejde znovu, zkusíme něco jiného.“

Děti, které se naučily lyžovat ve věku 3-5 let, často dospívají jako lidé, kteří nebojí se nových výzev. Ne proto, že jsou lepší lyžaři - ale proto, že se naučili, že chyba je jen část cesty.

Co dělat, když dítě nechce

Ne každé dítě chce lyžovat. A to je v pořádku. Pokud po třech pokusech dítě pláče, křičí, nebo se schovává za vás, nezatlačujte. Některé děti potřebují více času. Možná je příliš citlivé na chlad, možná se bojí ztráty kontroly, možná má jen špatný den.

Přerušte kurz. Zůstaňte doma. Připravte si horkou čajovou kávu, nacpaného medvídka a podívejte se na film o pěti letých lyžařích z Rakouska. Znovu se vraťte za měsíc. Někdy stačí jen odpočinek.

Nezapomeňte: lyžování není závazek. Je to hra. A hra se nemá dělat, když je to nuda.

Co dělat po prvních lyžích

Pokud dítě přežilo první hodinu a smálo se, začněte postupně zvyšovat čas. Přidejte jednu výletní hodinu týdně. Zkuste krátký výlet do blízkého lyžařského střediska - ne na závody, ale na „pohodový den“. Vítejte ho, když se vrátí, ne kritizujte, jak to zvládl. Řekněte: „Vypadáš jako pravý lyžař!“

Pozor na přetížení. Děti ve věku 4-6 let potřebují spánek, hru, jídlo a bezpečí - ne 10 hodin lyžování za víkend. Příliš mnoho zimních dní může vést k vyhoření - ne jen u dítěte, ale i u rodičů.

Nejlepší výsledek? Dítě, které se po dvou letech stále ptá: „Můžeme zítra zase na lyže?“

Nejčastější chyby rodičů

• Chcete, aby dítě lyžovalo jako vy. Nechte ho být dítětem.
• Kupujete drahé lyže - nejsou potřeba. Dětské lyže za 1500 Kč jsou v pořádku.
• Stojíte na vrcholu sjezdovky a voláte: „Pojď sem!“ - to je největší chyba. Dítě se ztratí, nebo se zastaví z panicu.
• Chcete, aby dítě zvládlo základní zatáčku za tři dny. To není cíl. Cíl je, aby se cítilo bezpečně na sněhu.
• Porovnáváte ho s jinými dětmi. Každé dítě má svůj temp.

Lyžování není o rychlosti. Je o tom, jak se dítě cítí, když se pohybuje na sněhu. A když se cítí dobře - bude to mít rádo vždycky.