Kdo je zakladatel aikida?

Zakladatel aikida je Morihei Ueshiba, japonský mistr bojových umění, který v první polovině 20. století vytvořil aikido jako cestu, která spojuje fyzickou obranu s duchovním vývojem. Nejednalo se jen o nový styl bojového umění - vznikl jako odpověď na jeho hluboké zkušenosti s násilím, válkou a hledáním míru. Ueshiba se nechal vést nejen technikami, ale i filozofií, která říká: „Pravá obrana je ta, která nezraní.“

Život Morihei Ueshiba

Morihei Ueshiba se narodil 14. prosince 1883 v malé vesnici Iwama v japonské prefektuře Ōita. Růst v rodině, kde byl otec úspěšným politikem a zároveň závazným stoupencem konfuciánských hodnot, ho naučil důstojnost a odpovědnost. Od dětství byl slabý a nemocný, ale to ho nenechalo klidně sedět. Začal trénovat jujitsu, aby si získal sílu a sebevědomí. Později se věnoval školám jako Daitō-ryū a kenjutsu, kde se naučil přesným pohybům, klíčům a využívání protivníkova momentu.

V roce 1920 se přestěhoval do Tokia, kde začal učit. Tam se setkal s duchovními učiteli, zejména s Oomoto-kyō - hnutím, které spojovalo šintoistické víry s mystikou a křesťanskými prvky. Toto setkání změnilo jeho život. Ueshiba začal vnímat bojová umění nejen jako techniku, ale jako formu modlitby. Právě v této fázi vznikl aikido - ne jako zbraň, ale jako cesta k harmonii.

Co je aikido jiného než jiná bojová umění?

Aikido se liší od karate, taekwondoa nebo boxu tím, že nevyužívá sílu proti síle. Místo toho se zaměřuje na pohyb, rotaci a přesměrování energie. Když útočník napadne, aikidoka neodpovídá silou, ale pohybuje se ve směru útoku, přivádí ho do nevyvážené polohy a jemně ho ovládne. Tento princip se nazývá ai (harmonie), ki (energie) a do (cesta).

Ve skutečnosti aikido neznamená „porazit“ protivníka - znamená „zakotvit ho v míru“. Není to jen o zápasu, ale o změně vztahu. Ueshiba často říkal: „Nejvyšší forma obrany je ta, která nevyžaduje útok.“ Tato myšlenka je neobvyklá v bojových uměních, která často oslavují vítězství. Aikido oslavuje mír, který vzniká i při konfliktu.

Historický vývoj aikida

Ueshiba začal učit svůj styl v 30. letech 20. století, ale až po druhé světové válce se jeho metoda začala šířit. V roce 1948 založil první dōjō v Iwama, kde trénoval až do své smrti v roce 1969. V té době se jeho styl začal nazývat aikido - jméno, které vytvořil jeho žák, Morihiro Saito. Předtím se tomu říkalo „aiki-bujutsu“ nebo „aiki-jutsu“.

Po Ueshibově smrti jeho žáci rozdělili jeho nauku do několika škol - Aikikai, Yoshinkan, Iwama Ryu, Shodokan. Každá z nich zachovává jiný důraz: některé se drží původních technik, jiné je přizpůsobují modernímu světu. Ale všechny se odvolávají na jeho základní principy: pohyb s energií, neodpor, a mír jako cíl.

Proč je Morihei Ueshiba důležitý i dnes?

Dnes se aikido učí po celém světě - od Japonska přes Evropu až po Jižní Ameriku. Víc než milion lidí trénuje aikido. Ale nejde jen o počet. Ueshiba zanechal dědictví, které je aktuálnější než kdy jindy. V době, kdy svět čelí konfliktům, násilí a polarizaci, jeho filozofie nabízí jinou cestu.

Aikido není jen o tom, jak se bránit. Je to o tom, jak se chovat. Jak reagovat na agresi, když nechceš být stejný jako ten, kdo útočí. Jak najít klid v chaosu. Jak přeměnit nepřítele v partnera - alespoň na chvíli. Tato myšlenka se objevuje i v psychologii, v konfliktovém řešení, v obchodních rozhovorech, v rodinných konfliktech. Aikido je učení o lidské povaze - ne o tom, jak porazit, ale jak překonat.

Co se stalo po jeho smrti?

Morihei Ueshiba zemřel 26. dubna 1969 ve věku 85 let. Jeho poslední slova byla: „Aikido je láska.“

Po jeho smrti jeho syn, Kisshomaru Ueshiba, převzal vedení Aikikai, největší organizace aikida na světě. Dnes ji řídí jeho vnuk, Moriteru Ueshiba. Aikikai má více než 100 zemí, kde fungují dōjō a certifikují učitele. V Japonsku je Aikikai Hombu Dōjō v Tokiu považováno za centrum celého umění.

Ueshiba nezanechal žádné knihy, které by popisovaly jeho systém. Všechno, co víme, pochází z ústních tradic, záznamů jeho žáků a z videí, které zachycují jeho pohyby. A právě tyto pohyby - pomalé, klidné, ale neuvěřitelně silné - jsou jeho největším dědictvím.

Je aikido skutečně efektivní pro sebeobranu?

Toto je otázka, kterou si každý začátečník kladou. Aikido se často kritizuje jako „příliš měkké“ nebo „nepraktické“ pro ulici. A má pravdu - pokud ho trénujete jen jako rituál. Ale pokud ho trénujete jako životní cestu, je to jedno z nejefektivnějších bojových umění pro reálné situace.

Proč? Protože většina útoků v reálném životě není „perfektní“ - jsou to náhlé výbuchy, zlost, strach, nekontrolovaná energie. Aikido se naučíte reagovat na tyto chyby. Neřešíte silný úder, ale nevyvážený pohyb. Neodpovídáte úderem, ale přesměrováním. A to funguje. Mnoho policistů, bezpečnostních agentů a vojáků trénuje aikido právě proto, že je efektivní bez přílišného násilí.

Nejde o to, jestli vás někdo „porazí“. Jde o to, jestli se dokážete udržet v klidu, když všechno kolem se chce rozbít.

Kde se aikido učí dnes?

Aikido není jen v Japonsku. V Česku máte dōjō v Praze, Brně, Ostravě, Plzni i v mnoha menších městech. Většina z nich je připojena k Aikikai nebo jiným mezinárodním organizacím. Výuka je obvykle pro všechny věkové skupiny - od dětí po dospělé. Některé dōjō se zaměřují na sportovní aspekt, jiné na duchovní rozvoj. Většina kombinuje oba.

Nejlepší způsob, jak začít, je najít dōjō blízko domova a navštívit jednu lekci. Aikido nevyžaduje speciální tělesnou kondici. Nejsou zde soutěže, žádné červené a modré pásy, žádné body. Jen pohyb, dýchání a pozornost.

Co byste měli vědět, když začnete?

• Aikido není o síle - je o čase, prostoru a pohybu.
• Nezískáte rychlý výsledek - potřebujete roky, abyste pochopili hloubku.
• Nejde o to „vyhrát“ - jde o to „být“.
• Nezapomeňte na dýchání. Bez něj není aikido.
• Nezlobte se na svého partnera. V aikidu je každý váš učitel.

Aikido se nevyučuje v knihách. Vyčítáte se v pohybu. A když se někdy zdá, že nechodíte dopředu - možná právě teď jste nejblíže k tomu, co Morihei Ueshiba chtěl, aby lidé pochopili: že pravá síla je v klidu, a pravá obrana je ta, která nezraní nikoho - ani sebe.