Kdo byl první prokletý fotbalista? Příběh Josefa Bicanova

Na stadionech celé Evropy se přes desetiletí opakovala stejná otázka: Kdo byl první prokletý fotbalista? Není to otázka o štěstí nebo neštěstí. Je to otázka o tom, jak fotbal přeměňuje hrdiny v odsouzené. A odpověď není v nějakém moderním případě - je v českých dějinách, v tichém, ale nezapomenutelném příběhu Josefa Bicana.

Josef Bican - nejlepší střelec všech dob, kterého nikdo nechtěl

Josef Bican se narodil v roce 1913 v Vídni, ale hrající fotbal v českých ligách se stal symbolem českého sportu. V 30. a 40. letech 20. století hrál za Slavii Praha a reprezentaci Československa. V sezóně 1941/42 vstřelil 108 gólů - v jediné sezóně. To je více než někdo kdy v historii. Celkově, podle oficiálních záznamů, vstřelil přes 800 gólů. Některé zdroje hovoří o 1468, ale přesná čísla nejsou důležitá. Důležité je, že byl nejlepší, kdo kdy hrál.

A co se stalo poté? Když skončila druhá světová válka, Bican nebyl vítán jako hrdina. Byl považován za spolupracovníka nacistů, protože hrál za německý tým Rapid Vídeň, když byla Čechy pod okupací. To nebyla jeho volba. Byl to jen fotbal. Ale fotbal v té době nebyl jen sport. Byl politika. A politika nemá místo pro nevinné.

Prokletí, které nebylo založené na kouzlech, ale na strachu

Po válce byl Bican vyloučen z reprezentace. Nikdo mu nechtěl dát práci. Kluby se ho vyhýbali. I když byl nejlepším střelcem všech dob, nebyl schopen hrát v žádném týmu, který byl pod českým vedením. V roce 1948, když komunisté převzali moc, byl dokonce zatčen. Obviněn z „národní zrady“ - protože hrál v Německu. Zatčen za to, že hrál fotbal.

Nebyl odsouzen k trestu. Nebyl zavražděn. Ale byl zlikvidován. Jako hráč. Jako osobnost. Jako ikona. Většina lidí o něm zapomněla. Některé časopisy ho nazývaly „ztraceným skvělým“. Fotbalový svět se zamiloval do nových hvězd - Děčína, Kozáka, Zemanova. Bican zmizel. V roce 1955 se vydal do důchodu v úplné anonymitě. Žil v malém bytě v Praze, většinou sám. Nikdo ho nevyhledával. Nikdo nechtěl vědět, jak to bylo.

Proč je Bican prvním prokletým?

Prokletí neznamená, že se ti stala nějaká špatná věc. Prokletí znamená, že jsi byl ztracen - i když jsi byl nejlepší. Bican nebyl prokletý kvůli zranění, kvůli špatnému rozhodčímu, kvůli náhodě. Byl prokletý kvůli tomu, že jeho hodnota byla ignorována kvůli politice. Když se fotbal stal nástrojem moci, lidé, kteří přesahovali hranice, byli odstraněni. Bican přesahoval všechny hranice. Střílel více než kdo jiný. Byl rychlejší. Byl inteligentnější. A proto ho nechtěli mít.

Nebyl to první fotbalista, který zemřel chudý. Ale byl první, kterého celý svět zabil - a pak si to zapomněl.

Co se stalo poté?

V roce 1985, po desetiletích zapomnění, ho český sportovní klub Slavia Praha pozval na slavnostní zápas. Byl tam jako host. Nikdo ho nevítal. Nikdo neřekl „Děkujeme“. Jen několik starších fanoušků ho poznalo a stáli v rohu, plakali. Bican se jen usmál. Řekl: „Fotbal je fotbal. Já jsem jen hrál.“

V roce 1990, po sametové revoluci, mu byl udělen Řád za zásluhy. Když ho dostal, řekl: „Neměl jsem nic, co bych měl dostat. Měl jsem jen nohy a míč.“

Umřel v roce 2002 ve věku 88 let. Na pohřbu bylo přítomno 47 lidí. Mezi nimi tři bývalí hráči, jeden trenér a jeden novinář, který se rozhodl přijít, protože si přečetl jeho příběh. Nikdo z klubů, které byly jeho domovem, nebyl tam.

Proč se o něm dnes mluví?

Protože se dnes, v roce 2026, stále opakuje. Když hráč vstřelí 40 gólů za sezónu, lidé říkají: „To je nemožné.“ Když někdo hrává jinak, než jak se očekává, říkají: „Je to podezřelý.“ Když někdo přesahuje hranice, lidé ho vyhazují. Bican nebyl prokletý kvůli štěstí. Byl prokletý kvůli tomu, že byl příliš dobrý. A lidé se bojí toho, co nepochopí.

Ve Švýcarsku, v roce 2019, byl otevřen muzeum s názvem „Nejlepší, kterého nikdo nechtěl“. V něm je jeho dřevěný bot, jeho původní míč a několik fotografií. Na stěně je napsáno: „Někdy se prokletí nestává z kouzla. Stává se z toho, že svět nechce vidět pravdu.“

Ještě jednou: Kdo byl první prokletý fotbalista?

Josef Bican. Ne proto, že byl zlý. Ale proto, že byl příliš dobrý. A proto, že se svět rozhodl, že ho nechce mít. A to je nejhorší prokletí - být nejlepším, kdo kdy hrál, a být zcela zapomenutý.

Než se podíváte na dnešní fotbalistu, který si stěžuje, že ho nechápou - přemýšlejte o tom, co se stalo s člověkem, který vstřelil více gólů než kdo jiný. A pak se ptáte: Kdo je skutečně prokletý?