Jak vypadá člověk v depresi? Příznaky, které si často nepoznáte

Člověk v depresi nevypadá vždy jako někdo, kdo pláče celý den. Někdy je to ten, kdo se směje na schůzce, kdo je stále na sociálních sítích, kdo vypadá, že má vše pod kontrolou. A přesto je uvnitř vyprázdňován. Deprese není jen smutek. Je to systémový selhání duševního fungování, které se projevuje v těle, v chování, v každodenních drobnostech - a často je úplně neviditelná pro ty, kdo jsou kolem.

Neviditelné příznaky - co se skrývá za povrchem

Nejčastější představa depresivního člověka je ten, kdo leží v posteli, nechce se vznášet, nechce mluvit. To je jen jedna podoba. Většina lidí s depresí se snaží vypadat normálně. Proto se příznaky skrývají v detailech: v tom, že už nezajímá, jak vypadá jídlo, co je na televizi, nebo kdy byl naposledy v koupelně. V tom, že se už nezajímá o to, co říkají jiní - protože vnitřní hlučnost je příliš silná.

Člověk v depresi často:

• Už nechce mluvit o tom, co ho trápí - ne protože je silný, ale protože už nemá energii na vysvětlování
• Utrácí zájem o věci, které dříve bavily - třeba hraje na kytaru, ale už nechce hrát
• Spí víc, ale stále se cítí unavený - jako by spal v betonu
• Je nevysvětlitelně podrážděný - křičí na děti, zlobí se na přátele, protože každý zvuk je příliš hlasitý
• Už nechce jít na schůzky - ne protože je nechce, ale protože každý krok z postele je jako výstup z propasti

Ti, kdo ho znají, si často říkají: „Je to jen naštvaný.“ Nebo: „Zase si to zvětšuje.“ Ale to není zvětšování. To je tělo a mozek, které už neumí fungovat normálně. Deprese není slabost. Je to biologická reakce na dlouhodobý stres, který přetížil systém. Mozek přestává produkovat dostatek serotoninu, dopaminu, norepinefrinu - neurotransmiterů, které řídí náladu, energii, motivaci.

Co se děje v těle, když je člověk v depresi?

Deprese se nejeví jen v hlavě. Tělo to cítí v plném rozsahu. Většina lidí s depresí má:

• Chronickou únava - ani po 8 hodinách spánku se necítí odpočatý
• Bolesti hlavy, záda, žaludku - bez fyzické příčiny
• Změny hmotnosti - buď jí méně a hubne, nebo jí víc, protože potřebuje „nějaký pocit“
• Zhoršený spánek - buď se nemůže usnout, nebo se probouzí v 3 ráno a nemůže znovu usnout
• Zpomalený pohyb - mluví pomaleji, dělá věci pomaleji, jako by byl ve vodě

Nejhorší je, že tělo neví, že to je „jen psychika“. Pro tělo je to reálné ohrožení. Když je mozek v depresi, tělo produkuje více kortizolu - stresového hormonu. Ten přetěžuje srdce, zpomaluje trávení, oslabuje imunitu. To je důvod, proč lidé s depresí častěji onemocní chřipkou, mají problémy s trávením, nebo se jim zpomalí hojení ran.

Co říkají oči - a co neříkají

Podívejte se do očí člověka, který je v depresi. Nevidíte slzy. Nevidíte zoufalství. Vidíte prázdnost. Takové oči neodpovídají, když je někdo osloví. Nezakrývají se, nevyhýbají se - prostě nejsou tam. Je to jako když se podíváte do obrazovky, která je vypnutá. Nevidíte žádný signál. Nevidíte žádný život.

Ti, kdo mají depresi, často říkají: „Nemám co říct.“ Nebo: „Nemám co cítit.“ To není výmluva. Je to skutečnost. Mozek přestal vytvářet emocionální odpovědi. Nejsou to „špatné myšlenky“. Je to přerušení chemického signálu. A to je důvod, proč „přemýšlej pozitivně“ nebo „zvedni si náladu“ nefunguje. To je jako říct někomu, kdo má zlomenou nohu: „Prostě se vypořádej s bolestí.“

Chování, které se často přehlíží

Člověk v depresi nevypadá jako někdo, kdo se chce zabít. Většina lidí s depresí se snaží přežít. Jenže přežívání je jiné než žít.

Často:

• Už nechce jít do práce - ale stále tam chodí, protože se bojí, že ho odvolají
• Už nechce mluvit s přáteli - ale stále odpovídá na zprávy, jen aby nevypadal zlý
• Už nechce dělat věci, které dříve dělal - ale dělá je, protože „to se dělá“
• Už nechce jíst zdravě - ale jí jen něco, co „zakryje“ pocit prázdnosti
• Už nechce dělat sport - ale chodí na procházku, protože „musí něco dělat“

Toto není línost. Je to vyčerpání. Je to tělo, které už neví, jak se vrátit zpět. Je to mozek, který už neví, jak se cítit dobře. A proto se lidé s depresí snaží vypadat normálně - protože se bojí, že když přestanou, nikdo je nezachrání.

Co dělat, když někoho poznáte?

Nemusíte mít lékařské vzdělání, abyste někoho mohli podpořit. Stačí jedna věc: neříkejte, že to projde. Neříkejte: „Buď silný.“ Neříkejte: „Zkus se zaměřit na něco jiného.“

Řekněte: „Vypadáš, že máš těžký čas. Chceš o tom mluvit? Nemusíš. Ale jsem tady.“

Neptejte se: „Co se stalo?“ Ptáte se: „Co ti teď pomůže?“

Možná nechce jít na kávu. Možná nechce mluvit. Možná chce jen, aby někdo seděl vedle něj a neříkal nic. To je v pořádku. Přítomnost je silnější než slova.

Neříkejte: „Já jsem to kdysi prožil.“ To není pomoc. To je porovnávání. A když někdo je v depresi, nechce slyšet, že to někdo jiný přežil. Chce slyšet, že to teď je jeho boj - a že ho neopouštíte.

Když se to netýká vás - jak poznat, že potřebuje pomoc?

Nejčastější chyba je čekat, až někdo řekne: „Potřebuju pomoct.“ Většina lidí s depresí to neřekne. Nikdy.

Naopak - když někdo:

• Už nechce odpovídat na zprávy, i když je předtím vždy reagoval
• Už nechce být na večírcích, i když byl vždy centrum pozornosti
• Už nechce mluvit o budoucnosti - „co bude za rok?“ - a odpovídá: „Nevím.“
• Už nechce mluvit o minulosti - „pamatuješ ten den?“ - a odpovídá: „Nevím.“
• Už nechce mluvit o sobě - „jak se máš?“ - a odpovídá: „Dobře.“ - ale oči jsou prázdné

To je varovný signál. Neříká to: „Jsem špatně.“ Říká to: „Nemám sílu říct, že jsem špatně.“

Co pomáhá - a co ne

Deprese se nevyléčí jen „pozitivním myšlením“. Ale ani nevyléčí sama. Potřebuje podporu - a často léčbu.

Co pomáhá:

• Psychoterapie - konkrétně kognitivně-behaviorální terapie (CBT), která pomáhá změnit vzorce myšlení
• Antidepresiva - pokud je to doporučeno lékařem; nejsou „přímořské léky“, ale pomáhají obnovit chemickou rovnováhu
• Pravidelný spánek - i když je těžký, je to základ
• Lehká fyzická aktivita - procházka 20 minut denně zvyšuje serotonin
• Pravidelné jídlo - i když nechcete, tělo potřebuje energii

Co nezvládne:

• „Přemýšlej pozitivně“ - to je jako říct někomu, kdo má zlomenou nohu: „Zkus si představit, že chodíš.“
• „Pojď na dovolenou“ - někdy to zhorší, protože se cítí ještě víc mimo
• „Už to bude“ - to způsobuje, že se člověk cítí víněm
• „Měl bys se víc pohybovat“ - když nemáte energii, pohyb je nemožný

Deprese není výzva, kterou musíte překonat sami. Je to nemoc - a jako každá nemoc, potřebuje léčbu. A podporu. A čas.

Nejde o to, aby se to „vyřešilo“ - jde o to, aby se člověk neztratil

Když někdo je v depresi, nechce být „vyléčený“. Chce být znovu člověk. Chce znovu cítit chlad vody, když si umyje ruce. Chce znovu cítit, jak se směje na nějaké hloupé video. Chce znovu cítit, že je něco, co ho baví.

Není to o tom, aby se změnil. Je to o tom, aby se vrátil k sobě. A to nejde rychle. Nejde ani silou vůle. Jde to pomalu - s podporou, s léčbou, s laskavostí.

A pokud jste někdo, kdo se cítí jako člověk v depresi - víte, že to není vaše vina. Nejste slabý. Nejste neúspěšný. Jste jen člověk, který se ztratil. A ztracení se najdou. Jen potřebujete někoho, kdo vás neopustí - a lékaře, který vám pomůže najít cestu zpět.