Co je to selektivní prevence a jak ji použít k prevenci nemocí

Selektivní prevence není o tom, aby každý dodržoval stejné pravidla. Je to o tom, kdo má skutečně vyšší riziko a co s tím dělat. Mnoho lidí si myslí, že zdraví znamená jíst zeleninu, běhat třikrát týdně a vyhýbat se cukru. To je dobré - ale nestačí. Pokud patříte do skupiny s vysokým rizikem diabetu, hypertenze nebo závislosti, tyto obecné rady vám pomohou jen o málo. Selektivní prevence funguje jinak. Místo toho, aby se všechny osoby dostaly do stejného programu, zaměří se na ty, kteří mají největší šanci onemocnět. A to dělá rozdíl.

Co vlastně selektivní prevence znamená?

Selektivní prevence je strategie, která cílí na konkrétní skupiny lidí, kteří mají vyšší pravděpodobnost, že onemocní určitou nemocí. Není to jako obecná prevence, která se obrací na všechny - třeba kampaně proti kouření nebo doporučení pít více vody. To je dobré, ale neúčinné pro ty, kdo jsou ve vysokém riziku. Selektivní prevence je jako lék na míru: neříká ti, co máš dělat všichni, ale co máš dělat ty, protože máš konkrétní faktory, které tě ohrožují.

Příklad: Muž 52 let, přes 100 kg, kouří, má v rodině diabetika, sedavý životní styl. Obecná prevence mu řekne: „Jezte zdravě a hýbejte se.“ Selektivní prevence mu řekne: „Máte 70% riziko vývoje diabetu typu 2 během 5 let. Váš cíl je ztratit 10 kg, přestat kouřit a podstoupit glukózový toleranční test každých 6 měsíců.“

Toto je rozdíl mezi „všechny“ a „ty, kdo potřebujete nejvíc“.

Kdo patří do rizikových skupin?

Ne každý, kdo je přebytečně hubený nebo má špatnou stravu, patří do rizikové skupiny. Riziko se určuje podle kombinace faktorů. V České republice se často používají tyto kritéria:

• Genetická predispozice: Nemoc ve vzdáleném nebo blízkém příbuzném (např. diabetes, rakovina prsu, srdeční onemocnění).
• Životní styl: Kouření, přílišná konzumace alkoholu, sedavý způsob života, nespavost.
• Fyzické ukazatele: IMC nad 25, obvod pasu u mužů nad 94 cm, u žen nad 80 cm.
• Chronické stavy: Vysoký krevní tlak, vysoký cholesterol, polycystické vaječníky.
• Sociální faktory: Nízký příjem, izolace, stresové pracovní prostředí, nedostatek přístupu ke zdravotní péči.

Nejčastější cíle selektivní prevence v Česku jsou: diabetus typu 2, kardiovaskulární onemocnění, rakovina tlustého střeva, závislost na alkoholu a deprese. Tyto nemoci jsou časté, předvídatelné a částečně ovlivnitelné - právě proto je na ně cílená prevence.

Jak to funguje v praxi?

V praxi to vypadá takto: Váš lékař vás nezkontroluje jen kvůli kašli nebo bolesti zad. Pokud máte některé z výše uvedených rizikových faktorů, může vás zařadit do programu selektivní prevence. To znamená:

1. Identifikace: Lékař nebo zdravotní sestra při pravidelné prohlídce zjistí, že jste ve vysokém riziku - třeba díky anamnéze, měření tlaku nebo laboratorním testům.
2. Individuální plán: Dostanete osobní doporučení - ne jen „jedte zdravě“, ale „snížte příjem sacharidů na 40 % denního příjmu, zvýšte pohyb na 150 minut týdně, podívejte se na kardiologa za 3 měsíce“.
3. Podpora: Můžete být přiděleni k vzdělávacímu kurzu, kde se učíte, jak číst etikety potravin, nebo k terapeutovi, který vám pomůže přestat kouřit.
4. Monitorování: Pravidelné kontroly - každých 3-6 měsíců - sledují, zda se vám stav zlepšuje.

Ve Zdravotním pojišťovně ČR se takové programy provádějí u pacientů s vysokým rizikem diabetu. Výsledky? Výzkumy ukazují, že lidé, kteří projdou selektivní prevencí, sníží riziko vývoje diabetu o 58 % během tří let - oproti jen 14 % u těch, kteří dostali jen obecné informace.

Proč to nefunguje u všech?

Je to jednoduché: lidé nechtějí být „označeni“ jako rizikoví. Někdo se cítí vinen, když mu lékař řekne: „Máte vysoké riziko.“ Někdo si myslí, že to je „něčí chyba“ - a ne vlastní odpovědnost. Jiní se bojí, že jim budou odmítat pojištění nebo budou muset platit více.

Ještě větší překážkou je přístup k péči. V Ostravě, kde žiji, mám příbuzné, kteří mají vysoký cholesterol a kouří, ale nemají čas ani peníze na návštěvu zdravotního centra. Děti v rodině nejsou zdravě stravovány, ale rodiče pracují dvě práce. Selektivní prevence se nesmí stát programem jen pro ty, kdo mají čas, vzdělání a přístup. Musí být přístupná - online, doma, v obci, v pracovně.

Některé obce v Moravskoslezském kraji začaly vyrábět „zdravotní mapy“ - kde jsou nejvíce rizikové oblasti, kde nejvíce lidí nemá přístup k zelenině, kde je největší počet kouřáků. Pak tam posílají zdravotníky, ne jen na prohlídky, ale na kafe, do parků, na trhy. To funguje. Lidé se otevírají, když je někdo navštíví, ne když je volají na návštěvu.

Co můžete udělat sami?

Nemusíte čekat, až vás lékař „zařadí“. Můžete začít dnes. První krok: zjistěte, zda patříte do rizikové skupiny.

• Co máte v rodině? Rodiče, sourozenci s diabetem, infarktem, rakovinou?
• Máte IMC nad 25 nebo obvod pasu nad 94 cm (muži) / 80 cm (ženy)?
• Kouříte nebo pijete alkohol každý den?
• Spíte méně než 6 hodin denně?
• Často se cítíte unavení, nevysvětlitelně smutní nebo bez energie?

Pokud odpovídáte ano na dvě nebo více otázek - jste ve vysokém riziku. Neznamená to, že onemocníte. Ale znamená to, že máte šanci to změnit.

Co dělat?

1. Proveďte si vlastní „prevenci“: Zaznamenejte svou stravu 7 dní. Nechcete se „dietovat“ - chcete vidět, co skutečně jíte.
2. Přidejte pohyb: Ne musíte běžet maraton. Stačí 30 minut chůze denně. Zkuste jít s kamarádem, s dítětem, s psem.
3. Přestanete kouřit: Pokud kouříte, hledejte podporu. V Česku je zdarma program „Přestanu kouřit“ od Národního ústavu zdraví.
4. Podívejte se na lékaře: Ne čekat na příznaky. Zeptejte se: „Mám nějaké rizikové faktory? Co bych měl kontrolovat?“

Co je na tom špatného?

Někdo říká: „To je diskriminace. Někdo je rizikový jen proto, že je chudý.“ A má pravdu. Pokud selektivní prevence funguje jen pro ty, kdo mají peníze, čas a informace - je to ne справедlivé.

Ale to není chyba metody. Je to chyba systému. Správný přístup není „vybrat si jen některé“, ale „zajistit, aby všichni, kdo potřebují, dostali podporu“. A to se stává - pomalu, ale stále.

Ve městech jako Ostrava, Karviná nebo Most se začínají stavět „zdravotní centra v obcích“ - ne jen pro nemocné, ale pro ty, kdo se ještě nemocní nejsou. Tam můžete přijít, zjistit své riziko, získat bezplatný test na cukr, získat recept na zeleninu z místního trhu, nebo se připojit ke skupině, kde se lidé učí vařit zdravě.

Kam jít dál?

Selektivní prevence není zázrak. Ale je to nejúčinnější způsob, jak zabránit těm nejčastějším nemocem, které nás dnes ničí. A to bez toho, abyste museli být „perfektní“.

Nejde o to, abyste jeli na zdravotní kemp. Jde o to, abyste si položili jednu otázku: „Co mám ve svém životě, co mě může zničit? A co můžu změnit?“

Největší překážka není nevědomost. Je to strach. Strach, že to nebude stačit. Strach, že to bude příliš těžké. Strach, že vás někdo odsoudí.

Nejde o to, abyste byli dokonalí. Jde o to, abyste začali. A začali správně - pro sebe, ne pro někoho jiného.